Ministerstvo kultury ČR prohlásilo štolu Starý Martin v Krupce za kulturní památku. Současně se kulturní památkou stala i štola Dürrholz, která je se štolou Starý Martin propojena.

Štola Starý Martin se nachází v důlním revíru Steinknochen severně od Krupky při silnici do Horní Krupky, byla zaražena v roce 1864 důlními podnikateli Schillerem a Lewaldem k dobývání cínových a později i wolframových rud. Štolou byla těžena především plochá greisenová žíla Lukáš (Lux), která je jednou z nejvýznamnějších rudních struktur v okolí Krupky a svou směrnou délkou 2 km představuje nejdelší žílu s cínovým zrudněním ve střední Evropě. Za první světové války byl profil štoly rozšířen a byla v ní zavedena kolejová doprava. Během druhé světové války byl provoz ve štole obnoven a byl ražen překop pod Komáří hůrku, který byl dokončen v letech 1945–1956. V roce 2000 byla štola po předchozím vyzmáhání a technickém zajištění zpřístupněna pro veřejnost a jako celoročně přístupné prohlídkové důlní dílo ji město Krupka provozuje dodnes.

Štola Starý Martin je spojena úpadnicí s níže položenou dědičnou štolou Dürrholz, která je zmiňována již ve starém krupeckém horním řádu z roku 1482, a jde tak o jedno z nejstarších spolehlivě datovatelných důlních děl v Krupce i širším regionu. Štola dosáhla v 16. století délky kolem 1,5 km a svou čelbou zasáhla až pod Komáří hůrku. Umožnila tak těžbu z hloubek až 200 m.

Štola Starý Martin představuje významný doklad o metodách dobývání cínových rud v okolí Krupky a spolu s dalším montánními památkami nacházejícími se v důlních revírech Steinknochen, Komáří hůrka, Knötl a Preisselberg tvoří důležitou součást nominace Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO.

foto: Petr Mikšíček