Důlní revír Zlatý Kopec – Kaff

Návrší Kaff severně od osady Zlatý Kopec, mezi dnešními kótami Nad starou šachtou (936 m), Kaffenberg (924 m) a Hraniční vrch (936 m) poblíž státní hranice, bylo v 16. až 19. století důležitým centrem dobývání cínových, železných a v menší míře i měděných rud, od poloviny 19. století se zde těžily také rudy zinku. Na ploše zhruba 1 500 x 400 metrů se zde vyskytuje nesčetné množství povrchových dobývek, drobných průzkumných jam i větších zabořených šachet a štol a mnoho odvalů. Celá oblast, nacházející se v hornatém zalesněném terénu, téměř nebyla dotčena pozdějšími terénními úpravami, a zachovala si tak autentický charakter původní hornické krajiny. Revír Kaff se dělil na dvě vzájemně nepropojené části – východní část (Přední Kaff) s hlavním dolem Johannes a západní část (Zadní Kaff) s hlavním dolem Kohlreuter. Průzkum zdejších ložisek proběhl ještě ve 20. a znovu v 50. až 70. letech minulého století.

Revír Zlatý Kopec – Kaff je mimořádně zajímavý i po mineralogické stránce. Cín zde totiž není vázán jen na kasiterit, ale i na extrémně vzácné hydroxidy cínu wickmanit, schoenfliesit a natanit nebo na boritan cínu hulsit.

Důl Johannes

Největším dolem revíru Kaff byl důl Johannes zahrnující několik šachet, které byly později propojeny odvodňovací a těžní štolou Johannes. Od 16. století se zde těžily jednak rudy vázané na ploše uloženou skarnovou polohu mocnou i přes 10 m, ale také rudy ze strmých hydrotermálních žil směru zhruba východ – západ, jež tuto polohu protínají. Hlavními dobývanými rudami byly kasiterit a magnetit, v menší míře chalkopyrit, od 60. let 19. století se krátce získával i sfalerit. O magnetitu z Kaffu se zmiňují už jáchymovský pastor Johannes Mathesius (1562) a autor Míšeňské kroniky Petrus Albinus (1590).

Důl Johannes, který byl v roce 2015 zpřístupněn pro veřejnost, představuje mimořádně zachovalý komplex navzájem propojených historických důlních děl poskytující názornou ukázku způsobu dobývání mocného rudního tělesa po dobu několika století. K vidění jsou úseky ražené ručně pomocí želízka a mlátku i dobývky šířené pomocí sázení ohněm. Hlavní štola Johannes dosáhla délky zhruba 180 m, ve vzdálenosti téměř 160 m od ústí byly na její úrovni už v 16. století vyraženy velkolepé poruby zvané kostel a kaple o délce 60 m, šířce 20 m a výšce až 10–12 m. Prohlídka štoly zahrnuje řadu dalších dobývek a hloubení na více výškových úrovních. Na povrch lze z dolu vystoupat i po dřevěných žebřících (cca 40 metrů) někdejší šachtou. U jejího ústí byla vybudována funkční replika ručního žentouru.

Důl Kohlreuter

V západní části ložiska Zlatý Kopec – Kaff byl nejdůležitější důl Kohlreuter se stejnojmennou štolou, jejíž zabořené ústí je dobře patrné ve svahu nad Kaffenberskou cestou. V dole se od 16. století dobývaly zejména kasiterit a magnetit ze stejné skarnové polohy jako v dole Johannes. Štola Kohlreuter o délce zhruba 140 metrů vede do impozantní podzemní komory o rozměrech 40 x 25 m a výšce 8 m. Hornická krajina v okolí dolu podává výmluvné svědectví o různých fázích odkrývání ložiska, které začalo povrchovými zářezy a pokračovalo hloubením šachet a konečně ražbou štol.

O 15 výškových metrů pod štolou Kohlreuter byla založena štola Segen Gottes, probíhající paralelně se štolou Kohlreuter na vzdálenost 210 metrů. Také z ní jsou popisovány obrovské podzemní komory široké 30 metrů a až 6 metrů vysoké. O 30 metrů níže pak byla vyražena ještě štola Dreikönig, poněkud stranou se nachází krátká štola Mathesi. Před ústím štol Segen Gottes a Dreikönig byly navršeny velké odvaly dokládající charakter těžených rud.