Důl St. Andreas / Weiße Erden Zeche

HORNICKÝ REGION ERZGEBIRGE/KRUŠNOHOŘÍ

Historické záznamy o těžbě rud v Krušných horách začínají rokem 1168, kdy byly v okolí dnešního Freibergu objeveny stříbrné rudy. Od tohoto objevu se odvíjí více než 800letá báňská historie Krušných hor.

Dějiny dolu Weiße Erden Zeche sahají až do 17. století, kdy zde byly v provozu železorudné doly pokrývající surovinovou potřebu hamrů v okolí Aue. K nim patřil i důl Roter St. Andreas, v němž byla v roce 1698 nalezena poloha kaolínu. Poté, co saský chemik Johann Friedrich Böttger v roce 1708 objevil poprvé v Evropě způsob výroby tvrdého porcelánu, obdržel důl Weiße Erden Zeche / St. Andreas Fundgrube v roce 1711 kurfiřtské privilegium k dodávání kaolínu do porcelánové manufaktury v Míšni. Teprve v roce 1828 se však stal téměř zcela majetkem zemské vrchnosti. V témže roce byla postavena nová cáchovna dolu. Důl Weiße Erden Zeche měl velký význam dolu pro rozvoj výroby porcelánu. Všechny kulturně-historicky cenné výrobky z prvního období světoznámé míšeňské porcelánové manufaktury vznikly z kaolínu vytěženého v tomto dole. Těžba v něm skončila v roce 1855. V roce 1933 byla cáchovna rozšířena a modernizována, v současnosti je využívána k obytným účelům a jako penzion. Kolem cáchovny vede hornická turistická stezka.