přeskočit k navigaci »

Tady jsem Úvod > Nominace UNESCO

Nominace UNESCO

Krušné hory na cestě na Seznam světového dědictví UNESCO

V saské metropoli Drážďany se 20. ledna 2014 odehrála významná událost. Saský ministr vnitra Markus Ulbig a český ministr kultury v demisi Jiří Balvín podepsali společnou dokumentaci k německo-české žádosti o zápis "Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří" na Seznam světového dědictví UNESCO. Tímto slavnostním aktem byly završeny více než patnáctileté přípravné práce, jejichž cílem je zařazení Krušných hor mezi největší skvosty světového kulturního dědictví.

Dopisem z 28. února 2014 Centrum světového dědictví v Paříži oficiálně potvrdilo převzetí nominační dokumentace a její úplnost s tím, že žádost začne být posuzována po 1. únoru 2015. O zápisu Krušných hor na Seznam světového dědictví UNESCO by se tak mělo rozhodnout – a doufejme, že pozitivně – v roce 2016.

Čím jsou Krušné hory světově jedinečné a proč by se měly ocitnout po boku takových velikánů světového dědictví, jako jsou třeba pyramidy v Gíze, Velká čínská zeď nebo historické centrum Prahy? Důvodů je celá řada, podstatu mimořádné univerzální hodnoty krušnohorské hornické krajiny však lze shrnout do tří hlavních rysů.

  1. Výjimečná rozmanitost nerostných surovin: Krušné hory jsou světově zcela výjimečné rozmanitostí rudních i nerudních nerostných surovin, které se v tomto malém geografickém prostoru vyskytují, od stříbra, cínu, olova či železa přes kobalt, vizmut, nikl nebo wolfram až po černé uhlí a uran.
  2. Velmi dlouhá doba hornické historie: Těžba a zpracování nerostných surovin probíhá v Krušných horách po neobvykle dlouhou dobu více než osmi století, od 12. století do současnosti. Během této doby zde vznikla hornická krajina světového významu, která jedinečným způsobem ilustruje postupný vývoj hornických a hutních metod, ale také vliv hornictví na postupný vývoj regionu a jeho kultury.
  3. Obrovské množství dochovaných montánních památek: V souvislosti s těžbou a zpracováním surovin v Krušných horách vzniklo a dosud se zde dochovalo obrovské množství báňských, průmyslových a architektonických památek hmotného charakteru (kategorií), ale také množství spíše nehmotných specifických kulturních hodnot.

Kategorie (K) historických hornických památek, které charakterizují Hornickou kulturní krajinu Erzgebirge/Krušnohoří

  • [K1] Doklady o těžbě a zpracování surovin: typické nadzemní a podzemní památky související s hornictvím, jako jsou šachty a štoly, haldy a pinky, hutě a úpravny a další provozní budovy
  • [K2] Montánní infrastruktura: zařízení umožňující těžbu a zpracování surovin, například vodní příkopy a plavební kanály, báňské rybníky, dopravní cesty aj.
  • [K3] Hornické krajiny: rozsáhlé krajinné areály nesoucí stopy po dlouhodobé těžbě a zpracování surovin
  • [K4] Řemeslné a průmyslové výroby související s těžbou a následné po těžbě: specifické výroby, které se v Krušných horách vyvinuly v souvislosti s těžbou, jako například výroba modré kobaltové barvy, nebo které vznikly po útlumu těžby – například řezbářství, krajkářství apod.
  • [K5] Horní města a jejich sociální a administrativní struktury: památky dokládající vývoj krušnohorských horních měst i menších sídel se všemi jejich sociálními, administrativními, průmyslovými a kulturními aspekty
  • [K6] Místa zvláštního významu pro montánní vědy: místa dokládající světový význam Krušných hor pro vývoj geologických věd

Kulturní hodnoty (H) specifické pro Hornickou kulturní krajinu Erzgebirge/Krušnohoří

  • [H1] Přeshraniční charakter hornické kulturní krajiny: dochované památky zřetelně dokládají společný vývoj hornických regionů v Čechách a Sasku, které po staletí spojovaly úzké vazby
  • [H2] Význam hornictví pro vrchnostenskou a zemskou správu: rozvoj hornictví významně přispěl k tomu, že se Míšeňské markrabství (a později saské vévodství, kurfiřtství a království) stejně jako Království české staly hospodářsky, kulturně a politicky významnými regiony střední Evropy, byl hybnou silou ekonomického rozmachu regionu, podněcoval vznik městského osídlení a růst počtu obyvatel
  • [H3] Nadregionální a mezinárodní vliv krušnohorského hornictví v oblasti vzdělávání, vědy a techniky: žádný jiný ze světových hornických regionů nepřispěl k vývoji hornických věd a věd o Zemi a ke vzniku a rozvoji báňského vzdělávání tolik jako Krušné hory, které jsou spojeny s působením "otce mineralogie a ložiskové geologie" Georgia Agricoly (1494–1555), se založením světově první a dosud existující báňské univerzity ve Freibergu (1765) i s desítkami světově významných technických a vědeckých objevů. Krušné hory, které byly zejména v 16. století nejvýznamnějším světovým centrem těžby rud, významně ovlivnily i vývoj dalších hornických regionů v Evropě i ve světě.
  • [H4] Umění, umělecká řemesla, hudba a literatura: hornické a hutnické aktivity dávaly po staletí hospodářský základ umělecké činnosti a byly současně i ústředním motivem sakrálních i světských uměleckých děl v regionu – od stavitelství a architektury přes malířství, grafiku a sochařství, umělecké řemeslo až po hudbu a literaturu
  • [H5] Lidová tvorba a tradice: pro Krušnohoří jsou typické specifické formy lidového umění, které v mnoha ohledech vychází z hornictví a je jím ovlivněno, ať již jde o tradiční zpracování dřeva a výrobu textilu, o lidové básnictví a hudbu nebo o četné hornické tradice, které jsou v regionu dodnes udržovány

Krušnohorská těžební období

  • 1. období: počátek hornictví (1168–1450)
  • 2. období: doba rozkvětu hornictví a zakládání měst (1450–1620)
  • 3. období: obnova hornictví po třicetileté válce (1620–1750)
  • 4. období: počátek industrializace (1750–1850)
  • 5. období: liberalizace hornictví (1850–1945)
  • 6. období: hornictví za dob socialismu (1945–1990)
  • 7. období: nový rozvoj hornictví (od 1990 do současnosti)

Historické záznamy o těžbě rud v Krušných horách začínají rokem 1168, kdy byly v okolí dnešního Freibergu objeveny stříbrné rudy. Od tohoto objevu se odvíjí více než 800letá báňská historie Krušných hor, kterou lze rozdělit do několika dílčích etap od 12. století až do současnosti, kdy po dočasném útlumu těžebních aktivit po roce 1990 se hornická tradice začíná opět obnovovat.

Pro ilustraci všech výše uvedených jedinečných rysů Krušnohoří bylo na české a saské straně Krušných hor vybráno k zápisu na Seznam světového dědictví celkem 85 komponent (součástí) rozmístěných po celém pohoří. Tyto komponenty dokládají nejen těžbu a zpracování surovin během celého historicky známého vývoje od 12. století až do současnosti, ale i další aspekty hospodářského a kulturního vývoje regionu, a umožňují tak komplexní pohled na život a práci obyvatel Krušnohoří v průběhu mnoha století.

Z vybraných 85 komponent se jich 79 nachází na území Svobodného státu Sasko a šest na území České republiky. Tento značný rozdíl v počtu komponent souvisí jednak s odchylným pojetím památkové ochrany v České republice a ve Svobodném státu Sasko, ale také se skutečnosti, že saská strana Krušných hor je mnohem hustěji osídlená než česká a že se zde montánní památky nacházejí na větším prostoru. Vymezení a charakter jednotlivých komponent na obou stranách hranic se proto v některých ohledech liší.

Saské komponenty mají obvykle jen malý plošný rozsah. Vybraných 79 komponent se nachází na území osmi hornických oblastí, které reprezentují jednak šest historických rudních revírů tak, jak byly vymezeny v první polovině 19. století (hornické oblasti Altenberg, Freiberg, Marienberg, Annaberg, Schneeberg a Schwarzenberg), a dále dvě důležité oblasti těžby černého uhlí a uranu ve 20. století. Osm saských hornických oblastí se dále dělí na 39 regionálních elementů, které odpovídají menším důlním revírům, popř. jednotlivým hornickým sídlům, báňské infrastruktuře, hornickým krajinám a důlním komplexům. V rámci těchto hornických oblastí a elementů jsou pak vymezeny jednotlivé komponenty, jež reprezentují památky různého charakteru – konkrétní budovy, skupiny budov, městské a hornické krajiny nebo liniové stavby.

Komponenty na území České republiky naproti tomu zahrnují tři geograficky podstatně rozsáhlejší krajinné areály v místech významných rudních revírů a příslušná horní města (Hornická kulturní krajina Jáchymov, Hornická kulturní krajina Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná, Hornická kulturní krajina Krupka) a dále tři areály hornické infrastruktury, popř. hornické krajiny menšího plošného rozsahu (Rudá věž smrti u Ostrova, Hornická krajina Vrch Mědník a Areál vápenky v Háji u Loučné pod Klínovcem). Součástí tří rozsáhlých krajinných areálů jsou pak dílčí hornické krajiny, městské celky a jednotlivé montánní památky.

Všech 85 komponent bylo pečlivě vybráno tak, aby co nejlépe vypovídaly o zásadním dopadu dlouhodobé hornické činnosti na vývoj krušnohorské krajiny a její společnosti. Každou komponentu charakterizuje specifická kombinace tří hlavních určujících rysů (druhy dobývaných nerostných surovin, konkrétní úsek z více než osmisetleté historie těžby a odchylné spektrum hornických, průmyslových a kulturních památek a doplňkových kulturních hodnot). Vysoký počet komponent byl nutný k tomu, aby bylo možné názorně dokumentovat všechny specifické rysy Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří, které přispívají k její světově mimořádné hodnotě. Celkově je možné konstatovat, že na světě neexistuje žádné jiné místo, které by dokumentovalo dlouhodobý vývoj hornického regionu tak komplexně jako Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří.

 
Montanregion Krušné hory