Hornická krajina Krupka ve východní části Krušných hor představuje výborně zachovanou reliktní hornickou krajinu, která vznikla v důsledku intenzivní těžby cínových rud z ložisek různého charakteru a je formována pozůstatky stovek dolů ze všech těžebních období od 14. do 20. století: od rýžovišť při patě hor přes velké povrchové dobývky až po řadu štol a šachet na úbočí i horském návrší. Kromě cínovce se v okolí Krupky dobývaly i rudy mědi a v pozdější době také rudy wolframu a molybdenu, draselný živec a fluorit.
Jako nejstarší cínový revír střední Evropy ovlivnila Krupka významně vývoj poznání cínových ložisek a způsobu jejich těžby, poznatky získané v Krupce zdejší horníci a těžaři přenášeli do mladších důlních revírů nejen v českém a saském Krušnohoří (například do Cínovce/Zinnwaldu či Altenbergu), ale i do vzdálenějších revírů střední Evropy.
Zvláštní pozornost si zaslouží důlní revír Steinknochen s mimořádnou koncentrací pozdně středověkých a raně novověkých důlních děl a vzácnými doklady o velikosti pozdně středověkých důlních polí odpovídajících krupeckému hornímu řádu z roku 1487. Nesčetné autentické pozdně středověké a raně novověké důlní památky se dochovaly rovněž v revírech Knötel a Komáří hůrka. Mnohem mladší štola Starý Martin je dokladem báňských technik používaných ve druhé polovině 19. a ve 20. století.
S hornictvím úzce souvisí vznik středověkého horního města Krupka, ve kterém se zachovala řada cenných církevních a světských staveb zvláště z 14. až 17. století.
