Jen málo měst na světě má pro vývoj hornictví a hutnictví takový význam jako Jáchymov, který se v 16. století stal nakrátko největším centrem těžby stříbrných rud v Evropě i ve světě.

Těžba stříbrných a kobaltových rud

Město, založené v roce 1516, je pokládáno za jednu ze světových kolébek věd o hornictví a příbuzných věd, jejichž základy zde v 16. století položil jáchymovský městský lékař Georgius Agricola. Jeho rozsáhlé kompendium „De re metallica libri XII“ (Dvanáct knih o hornictví) z roku 1556 lze považovat za první komplexní vědecké pojednání o hornictví, metalurgii, mineralogii a ložiskové geologii. Tato kniha sloužila po více než 200 let jako základní učebnice hornických věd v Evropě i dalších částech světa.
Jáchymov je místem, kde se v roce 1520 zrodila nová velká stříbrná mince – tolar. Jáchymovská Královská mincovna je dokladem vynikající úlohy, kterou město díky tolaru sehrálo ve vývoji evropských a později i světových měnových systémů. Ve většině evropských zemí se tolar stal synonymem pro velkou stříbrnou minci, která se používala v obchodním styku jako platební prostředek až do 70. let 19. století. Poté, co tolar pronikl v 18. století na americký kontinent, dal jméno i dnešní hlavní světové měně – dolaru.
Jáchymov poskytuje svědectví rovněž o výrazném pokroku v oblasti odvodňování dolů, k němuž zde došlo během rozkvětu těžby v 16. století. Jde především o vynález mihadel, čerpacího stroje vyvinutého v Jáchymově v roce 1551, který následně získal uplatnění po celém světě a byl používán až do 19. století. Jáchymovský horní řád (1541, 1548) se stal modelem pro horní řády ve většině těžebních oblastí v Českém království i v mnoha dalších hornických regionech habsburské monarchie až do 19. století. V roce 1716 bylo v Jáchymově založeno první státní hornické učiliště na světě, které sloužilo jako vzor pro další báňské školy v habsburské monarchii, v Sasku a dalších evropských regionech.
Celá Hornická krajina Jáchymov je výjimečným příkladem krajiny, která byla po staletí utvářena hornictvím, o čemž svědčí řada dochovaných památek na povrchu u i v podzemí (např. štoly a šachty, haldové a pinkové tahy, vodní příkopy a báňské rybníky. Půdorys města z 16. století je do značné míry zachován, ve městě se dochovala řada renesančních církevních a světských staveb, jejichž vznik souvisel s hornictvím.

Těžba uranových rud

Hornická krajina Jáchymov svědčí rovněž o světově jedinečné úloze, kterou Jáchymov sehrál v oblasti výzkumu, těžby a zpracování uranových rud.
Hlavní uranovou rudu smolinec (uraninit) znali jáchymovští horníci už v 16. století. V roce 1727 posloužila jáchymovská uranová ruda německému mineralogovi Franzi Ernstu Brückmannovi k prvnímu vědeckému popisu smolince. V roce 1789, po studiu smolince ze saského Johanngeorgenstadtu a z Jáchymova, oznámil německý chemik Martin Heinrich Klaproth objev nového prvku „uranit“. Klaprothův úspěch vyvolal novou vlnu výzkumu sloučenin uranu, které se zpočátku používaly hlavně k barvení skla a porcelánu. Od 40. let 19. století se v Jáchymově uranové rudy začaly poprvé na světě systematicky těžit a v roce 1854 byla ve městě otevřena továrna na výrobu uranových barev pomocí první průmyslové využitelné metody, vyvinuté chemikem Adolfem Paterou. V roce 1898 izolovali Marie Sklodowská Curie a její manžel Pierre Curie z jáchymovské suroviny první dva radioaktivní prvky, radium a polonium. Poté, co byla v roce 1905 ověřena radioaktivita jáchymovských důlních vod, byly zde v roce 1906 otevřeny první radonové lázně na světě. Na výrobu radiových solí, která začala v roce 1908, měl Jáchymov až do první světové války světový monopol.
Po druhé světové válce byly jáchymovské doly prvním místem, odkud byl dodáván uran potřebný pro výrobu sovětské atomové bomby. Památky těžby uranové rudy jsou neoddělitelně spjaty s tábory nápravných prací, které byly v Jáchymově zřizovány v 50. letech 20. století a přesvědčivě dokumentují význam této součásti světového dědictví spočívající i v bezkonkurenčním svědectví o těžbě suroviny pro vojenské účely.

Elementy hornické krajiny Jáchymov